Jaké je to být projekťákem v Sunu?

V Sun Marketingu právě dojíždím svůj čtvrtý rok, což mě pomalu staví do role jednoho ze sunních mazáků. Momentálně mám pořadové číslo 6. Za ty čtyři roky se Sun změnil téměř k nepoznání. Tehdy jsem přicházel do sice zavedené, ale celkem malé agentury o 20 lidech. Dnes je nás 50 a to jsme ještě letos zdaleka neskončili. Rád bych vám proto trochu přiblížil, co to obnáší a jaké to je, být Project managerem v Sunu.

Všechno v pohybu

Pokud ovládáte matematiku alespoň prvního stupně základní školy, lehce si dovedete představit, co to je za dynamiku. Kolik lidí během té relativně krátké doby odešlo a kolik jich muselo přijít. V podstatě je to co měsíc, to nová tvář. A každý příchod nás posune. Většinou dopředu. :)

image

Aktuální projektový tým

Nastupoval jsem v době, kdy obchodní oddělení probíhalo jakýmsi obrodným procesem. Několik starých gard se vydalo vstříc novým zážitkům a v obchodě zůstali (až na cenné výjimky) lidé s minimem oborových i životních zkušeností. Prostě jsme si to museli celé vybudovat. A to jsme taky udělali. Po roce jsme byli dál, pak ještě dál a teď ještě tak o světelný rok dál. Ten posun je tu prostě fakt vidět.

image

Tak jde čas...

Nedávno jsem se koukal na návrh, co jsme před 3 lety posílali do jednoho velkého tendru, a mohl jsem se smíchy potrhat. Tenkrát to byla za nás fakt dobrá nabídka. Alespoň jsme si to mysleli. Ale nevyhráli jsme. Pohledem dneška: "Ještě, aby jo. Byla to fakt tragédie." Naštěstí i vyhrávat tendry jsme se naučili.

A není to jen o nás. Náš obor se mění neustále. V onlinu neexistují téměř žádné učebnice. Respektive existují, ale už v době vydání jsou zastaralé. Díky velmi blízkému partnerství s největšími online hráči u nás, jako Google, Seznam, Facebook či Adform máme veškeré novinky mezi prvními. A že jich je. Co týden, to něco nového. Díky tomu můžeme na každé schůzce klienta nadchnout záplavou nových věcí a náš obchodní vztah se tak neustále rozvíjí.

V Sunu se maká

Jo, maká. Prý se to o nás na trhu říká. A pro juniory to ze začátku může být dost těžké. Já jsem do Sunu přišel z korporátu, kde jste v 16:35 potkali už jen pár posledních zoufalců, co si ještě nestihli zabalit věci na cestu domů. První den v Sunu jsem v 18:00 netrpělivě koukal na ostatní, kdo se první zvedne. Nikdo. V 18:30 jsem se nesměle zeptal, jestli už můžu jít. Samozřejmě jsem mohl. Nikdo mě nedržel. Dalších 14 dní v podobném tempu pro mě byl očistec. Jenže pak jsem si zvykl, přeskočil na vyšší level a obrovsky se začal profesně i osobnostně rozvíjet. Obor mě úplně pohltil.

image

Naše nová chillovna

Dneska už mi přijde, že to pracovní tempo není tak hardcore. Je to na každém, jak chce on sám. Ale platí, že když zamakáš, ono se ti to prostě vrátí.

Sun = Rodina

S tímhle jednou přišel kolega Bageta. Ono to ale dost dobře vystihuje všechno. Je až s podivem, že i přes to, že jsme dneska už celkem velká agentura, panuje tu stále, taková až domácká atmosféra. Všichni se navzájem známe, dokážeme pokecat a třeba nezapomenout na žádný svátek a narozky.

Teambuildingy má každý, my také. Vždycky super zorganizované a vždycky se super zábavou. Do toho ale pořádáme jednou měsíčně takové dobrovolné neformální setkání spojené s nějakou aktivitou. Třeba plavbou na dračích lodí, badmintonem nebo prostě tím, co každého baví. No a pak si taky často vyrazíme jen tak.

image

Grilovačka na Vltavě

Ale není to jen o hospodách. Ta rodinná atmosféra je vidět i na přístupu celé firmy. Sany s Hóňou, manželé - majitelé, nás berou jako své děti.

image

Někdy doslova...

A ta atmosféra se přelévá i do týmů. Prostě jsme jedna parta. Když potřebuješ poradit, tak se zeptáš, někdo ti vždycky rád pomůže. Problémy řešíme dohromady, nenecháme se ve štychu a často se navzájem motivujeme a ženeme dopředu.

Projektování

No a jaká je teda ta moje práce? Ráno přijdu, dám si kafíčko, projedu Facebook, maily, denní plán a postupně se dostanu do tempa. Pak mě zpravidla čeká nějaká schůzka. Bývaly doby, kdy jsem měl tři až čtyři schůzky denně. Dneska mám většinou jednu nebo dvě, ale o to zajímavější a víc do hloubky. Schůzky jsou buď akviziční, nebo se stávajícími klienty.

Portfolio klientů mám celkem různorodé. Od větších eshopů jako např. Profizoo, přes pojišťovny (AEGON), retailisty (dm drogerie), farmaceutické firmy (Pfizer) až po globální projekty (LINET). Zábavné na tom je, že s klienty můžu řešit v podstatě vše, co se alespoň trochu týká online marketingu. Poslední dobou jdeme ale výrazně dál a zaměřujeme se na celkové digitální strategie a data driven marketing. Díky tomu se můžeme s klienty dostat až k samotné podstatě jejich podnikání a pomoct jim přetvořit celou jejich komunikaci a identitu do moderní digitální podoby.

image

Na brainstormingu vymýšlíme novou podzimní kampaň

Mojí prací ale nejsou jenom schůzky. Častokrát prosedím den v kanceláři na různých strategických sezeních nad klienty, přípravou nabídek do tendrů nebo prostě klasickou administrativou.

image

Projekťáci v plném zápřahu

Co dva týdny jsem také na nějaké online akci, konferenci nebo třeba workshopu, kterých teď s Googlem či Facebookem pořádáme celou řadu. Prostě nenudím se.

image

Tady třeba představuji naši case study v Google

A co ty?

Proč to vlastně celé píšu? Protože jestli jsi to dočetl/a až sem, tak tě to alespoň trochu muselo zajímat. A takové lidi my potřebujeme. Máme teď moc hezky našlápnuto, získali jsme nové velké klienty a před námi je podzim, hlavní sezona. Proto hledáme šikovné projekťáky a projekťačky, kteří se chtějí něco naučit od nás, ale i super seniorní projekťáky, projekťačky, kteří chtějí uplatnit své zkušenosti na správném místě.

Pokud jsi to právě ty, klidně nám napiš rovnou na mail poznej@sunmarketing.cz a stav se na kávičku. ☕

Zn.: I <3 PM

  • Celkový průměr hodnocení: 4.43 z 5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

8. srpna 2017

Zaujal vás článek? Sdílejte ho.

Komentáře

  1. lin | 9. srpna 2017

    Vysedávat pravidelně v kanceláři do 18.30 zní dosti děsivě. Kde je čas na život?

  2. Honza Schöppel | 9. srpna 2017

    Ono to ale o vysedávání v kanceláři opravu není. A už vůbec ne o dělení na práce a život, protože to, co dělám je i mým koníčkem.

    Ale jinak mám dva malé kluky, tak věřte, že se to skloubit dá. Některé dny chodím domů brzy, někdy později.

  3. Ára | 9. srpna 2017

    lin - pokud člověk nemá time-managment omšelého korporátníka tak věřím, že i tyhle časy se dají lehce skloubit s "osobním životem".

  4. LL | 9. srpna 2017

    Zdravím Vás. Pěkný článek, nicméně, nelíbí se mi, že stále kopete do korporátů. V jednom pracuji, někdy končím ve 3 odpoledne, někdy v 8 večer, nikdo z mých kolegů nekončí běžně ve stejný čas. Prostě podle práce.
    Měl jsem možnost pracovat i v malé agentuře a co se týče časových nároků, nevidím v tom rozdíl.
    To je ode mě k těm korporátům.. Nepaušalizujte prosím :)

  5. Honza Schöppel | 10. srpna 2017

    Díky. Jsem rád, že to dnes funguje i takto. Moje zkušenost je ale jiná.

  6. Homar | 6. září 2017

    Hezky napsaný. Rozšíříte se někdy i do Brna? Děkuji za odpověď.

  7. Honza Schöppel | 7. září 2017

    Milý Homare, bohužel je to naše obchodní tajemství, takhle veřejně nemohu. Ale stavte se někdy do Prahy na pivo. Rád se s Vámi o něj podělím osobně.

Máte k článku výhrady? Dejte to autorovi sežrat!

  (nebude nikde zveřejněn)
Položky označené hvězdičkou jsou povinné