Teambuilding 2017 vol. 2 - #tastewild

Na počátku plánování teambuildingu na Lipně Sany vyslovila motto „Zážitek nemusí být dobrý, ale silný“ a podle mě si vůbec neuvědomovala, že ji poslouchá i počasí. Teploty kolem 13 °C a neustávající déšť různé intenzity dokonce donutil některé z nás zapomenout, jak vypadá suchý svět. Naštěstí to ale nakonec bylo jediným negativem celého víkendu, které už teď ze suché kanceláře ani jako negativum nevnímáme. Spíš si uvědomujeme, že teprve takový zážitek opravdu probouzí onoho týmového ducha, kterého jsme se k Lipnu vydali společně s lidmi z Medio Interactive hledat.

Co by partu mohlo stmelit víc, než podmínky, které vás společně s kolegy donutí bránit oheň před deštěm, aby bylo co jíst? Tahat dalšího spícího kolegu zpět pod plachtu, aby úplně nepromokl? Ždímat si navzájem oblečení a půjčovat si suché kousky? Aby to však nepůsobilo tak černě, musíme přiznat, že kompenzace proběhla v podobě neskutečně milých a ochotných lidí, které jsme potkávali na každém kroku, a servisu na Knížecí Cestě. Pojďme ale popořádku.

image

Dosažení Jeleních Vrchů.

První den… jó, ten byl krásný a dlouhý. Brzké vstávání očividně nikoho nerozhodilo a tak už od šesté hodiny ranní panovala ve vlaku víc než výborná nálada. Měli jsme rezervovaný celý vagon a kdo z ostatních cestujících nerespektoval místenkový systém, potrestal sám sebe. Dlouho na naše kytarová vystoupení a veřejné komentáře situace nezapomene.

Túru jsme zvládli i s krosnami na zádech, užili si krásné procházky v Národním parku Šumava, vypili, co se dalo, na kytaru jsme hráli a zpívali už za pochodu. Do kempu jsme překvapivě došli všichni.

image

Pauza při výšlapu.

Počasí jakoby čekalo, až si postavíme stany/přístřešky a pak se rozhodlo nám to příliš neulehčit. My jsme ale šikovně využili každé pauzy v dešti na opékání špekáčků a na kost jsme promokli až následně, když jsme v totální průtrži a ve tmě hledali klubovnu. Někteří ji našli, někteří ji minuli asi o 4 m, někteří rezignovali a prostě si šli zaplavat do Lipna.

image

Klid před bouří ve stanovém městečku.

Páteční ráno vonělo kakaem a vzpomínkami na dětská tábornická léta za znění jasných rozkazů „Hrníčky jsou na kafíčko ve stříbrným, kelímky jsou na čaj, příbory do košíku, zbytky do kyblíku!“. Po kratší túře, opět v dešti, jsme dorazili do hotelu Knížecí Cesta, ubytovali se, kochali se neuvěřitelnými interiéry a krátce na to jsme se vydali přívozem na druhou stranu Lipna, kde nás čekal chutný obídek.

image

I když nám na přívozu do tváře šlehal vítr a déšť, ani tehdy jsme neztratili úsměv.

Odpoledne jsme věnovali sušení věcí a odpočinku, což se projevilo na vydatnosti večerní party, na které víno teklo proudem a čuník se na grilu nestačil otáčet. Informace o litrech vypitého vína by podle mě byla hodně zajímavá, ale faktura ještě nepřišla.

image

Vystřídali jsme mnoho druhů stravování.

Na sobotu byl připravený den plný sportu, který se k mému údivu nakonec i uskutečnil. Všichni už si na déšť prostě asi zvykli, a tak se bez váhání proháněli na segwayích, chůdách, elektročlunech, paddleboardech, na pramičce i v zorbingové kouli na vodě. Při odpoledním turnaji v bumper fotbalu se překvapivě nikdo nezranil. Jako mnohem nebezpečnější se ukázalo pózování pro Instagram. Večerní teamgrilling a přichystané společné aktivity všechny účastníky ze dvou firem nadobro propojili a ke spánku jsme se v různých hodinách všichni ukládali s pocitem velmi vydařeného přátelského víkendu.

image

Zorbing byl namáhavý, ale nejsušší.

image

Odvážnejší riskovali i 100% namočení na paddleboardech.

image

Tamní cyklostezky ovládly naše krásky na segwayích.

image

O fotbal se pokoušeli asi 10 min, pak už šlo spíš o uvolnění agresivity z pracoviště.

Když jsme v neděli opouštěli místo činu, slunce se rozhodlo nám posvítit na cestu zpět, jakoby nám chtělo něco říct, ale rozhodli jsme se nebrat si to osobně. Únava nás ve vlaku dostihla skoro všechny, ale v pondělí jsme se shodli, že ti, co s námi nejeli, přece jen přišli o hodně. Teď už nás nepřekvapí nic a jsme plně připraveni na další společná dobrodružství, protože už víme že:

  • piva na cestu není nikdy dost,
  • vždy je lepší si ten stan vzít,
  • jít v noci plavat do Lipna je dobrý nápad,
  • jít v noci plavat do Lipna na boso není dobrý nápad,
  • betonová podlaha může být agresivní,
  • i na mini přívoz se vejde 7 aut a 50 lidí,
  • vína na večer není nikdy dost,
  • společné večerní aktivity by měly vždy začít nejpozději v 21 hodin,
  • balící papír z Makra dobře létá,
  • balící papír z Makra nepromoká,
  • hotel Knížecí Cesta s panem Březinou je nejlepší.

Pokud by jste si chtěli počíst více o našem divočení, tak před tím jsme byli v Krknoších, na Šumavě (ale jinde!), zase v Krkonoších (ale zase jinde!), Jeseníkách, Beskydech a na Moravě.

Co se asi stane, když 40 markeťáků vypustíte do přírody...

  • Celkový průměr hodnocení: 5.0 z 5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

7. září 2017

Zaujal vás článek? Sdílejte ho.

Máte k článku výhrady? Dejte to autorovi sežrat!

Zatím nikdo nepřidal komentář. Buď první!

  (nebude nikde zveřejněn)
Položky označené hvězdičkou jsou povinné