Kecám. Chtěl jsem jenom získat vaši pozornost. Věc se má zcela opačně. Chcete svou firemní stránku na Facebooku spravovat opravdu dobře? Pak se řiďte jedním ze základních pravidel copywritingu - zjistěte, s kým máte tu čest. S kým mluvíte. Jak na to? Nemůže to být snazší...
Jsem antitalent na všechno, co zavání statistikami, grafy a tabulkami. A s Přehledy jsem se přesto naučil pracovat. Nepochybuju, že to dokážete taky.
Sledovat a vyhodnocovat všechna data by bylo určitě fajn. Ale upřímně - kdo na to má čas? Tam, kam mířím a kam se při troše vůle za pár sekund dočtete, nám postačí toto:
Proč zrovna tohle? Protože...
Fanouška, který je v komunitě vašich příznivců ve většině. Nesrozumitelné? Omlouvám se, píšu to v půl jedenácté večer. Budiž vám nápomocen následující příklad.
Jedním z rysů typického fanouška je v tomto případě mužské pohlaví a věk mezi osmnácti a dvaceti čtyřmi lety.
Lepší?
Fajn. Teď co s tím?
David Ogilvy říkal: "Kdybych jednal v rukavičkách, trvalo by mi dvacet let dostat se tam, kde jsem". Nebo tak nějak. Každopádně je to rada, která se vám bude hodit.
Jakmile víte o svém typickém fanouškovi dostatek demografických údajů a vypozorujete, s jakým typem příspěvků nejčastěji interaguje, nekrčte se ustrašeně v koutě. Přichází totiž čas.....povolat do akce A-team vašeho social media marketingu - selský rozum.
Začněte se typického fanouška ptát na jeho názory na vaše produkty, zjišťujte jeho preference, odhalte jeho obavy. Ideálním nástrojem jsou facebookové otázky, ale fantazii se samozřejmě meze nekladou.
Všechno si zaznamenávejte a postupně si budujte přesnější a přesnější profil svého typického fanouška.
Proč? Protože
Jako když potkáte známého v tramvaji. Čím víc o něm víte, tím spíš se vyhnete chvíli trapného ticha.
Typický fanoušek začne na vaší stránce vídat obsah ušitý sobě na míru, bude více interagovat (pokud je obsah kvalitní, samozřejmě) a pak už to jede jako po másle - metrika Mluví o tom ukazuje vyšší a vyšší čísla, povědomí o vaší stránce se šíří mezi uživateli.
Vy sedíte na své pracovní židli, kouříte doutník a říkáte si, jestli se může poplácávání po zádech od kolegů někdy omrzet. No dobře, nechal jsem se trochu unést...
Zásadní otázka zní - je definování typického fanouška něco, co stojí za snahu? Nebo jsem si jednoho osamělého večera vymyslel nepoužitelný koncept?
Sám sobě se při práci pro klienty snažím dokázat, že správná je první možnost, ale třeba mě vyvedete z omylu.