Jak to vypadá, když si account udělá pohodičku? Umějí sunní kluci vařit? Kdo má nejkrásnější hlas? Mají accounti vůbec kopýtka? A co je to vlastně ta skálička?
Starý rok je za námi a nový se ještě nestihl pořádně rozjet. Takové období svádí k bilancování a vzpomínání. Minulý rok byl pro Sun mimořádně úspěšný, a to především v business oddělení. A když se daří, znamená to dvě věci. Za prvé accounti museli fakt hustě zamakat a za druhé, asi z toho budou dost unavení. A to znamená jedinou věc. Jedeme na skáličku!
Skálička rovná se pohodička. Accounti často makají od rána do večera a občas i do noci. Zvlášť v sezoně je to maso. Proto si už celkem pravidelně vyrážíme odpočinout na prodloužené víkendy do Beskyd na Medvědí skálu.
Staří bardi už to znají, ale většina nováčků začíná výlet s otevřenou pusou a výkřiky: Wow, hustý, cože, krutý, wtf atp. Chatička je to totiž parádní. Najdete tu vše, co ke kvalitnímu odpočinku potřebujete, od sauny, vířivky, krbu, masážního křesla až po domácí kino, hromadu filmů a her na playstation a xbox a spoustu dalších vymožeností. My jsme hodně na jídlo, takže jsme hotoví hlavně z výbavy kuchyně, kde najdete snad všechny spotřebiče, počínaje grilem, přes domácí pekárnu a konče třeba integrovaným kávovarem. Prostě pecka.
Každá správná skálička začíná pořádným nákupem. Minule jsme kvůli tomu s Verčou strávili asi 5h v Makru. Letos jsme byli chytřejší a jídlo si objednali přímo před kancl přes itesco. Trochu nás vyděsilo, že přijela celá dodávka s jídlem jen pro nás. Ale co, zasloužíme si to :) Nevím, kde se vzala ta tradice, ale máme ji moc rádi. Jídlo totiž ke skáličce prostě patří. Obvykle to vypadá tak, že cca dva týdny dopředu už každý plánuje, jakým receptem nás tentokrát ohromí. Výsledek je takový, že po tomto festivalu chutí můžete s čistým svědomím vrátit lístky na Prague Food Festival, páč stejně nic lepšího už neobjevíte.
Malá ochutnávka: carpaccio z červené řepy, quesadillas s guacamole, zdravý sunní dort, lívance s jahodami a ručně vyšlehanou šlehačkou.
Moc se nám toho volna přes rok nedostává, takže vypadnout někam, kde je čerstvý vzduch a klídek, je k nezaplacení. Čas si na skáličce užíváme, jak je komu příjemné. Doplňujeme spánkový deficit, hrajeme na xboxu, koukáme se na filmy, vaříme, relaxujeme v sauně či vířivce, čteme si, popíjíme alkohol nebo třeba hrajeme deskové hry.
Když už máme špatné svědomí, že se jen tak válíme, tak si jdeme zasportovat. Horský výběh k potoku Chobot a hlavně ten krpál zpátky, to nabudí každého.
Letos jsme přidali ještě jednu specialitu. Kubeee vzal kytáru a já bongo buben a společně s ostatními jsme založili novou country-folkovou kapelu. Z večerů, kdy jsme obvykle bezhlavě konzumovali převážně tekutý obsah lednic (ano, jsou tam dvě), se tak staly zkušební hodiny našeho bandu. Většina z nás si takhle nezapěla už od dětských let. Jako bonus jsme zjistili, že Jiřího strýc napsal všechny písničky v notoricky známých zpěvnících Já, písnička. Takže s copyrightem je to nejvíc na pohodu a letos můžeme naplánovat turné.
Sice všichni falešně, ale o to víc se srdíčkem.
Nejlepší na skáličce je ale to, že jsme tu v podstatě jako jedna velká rodina. Takže se rozloučíme stylově, od společného oběda :)
Ještě jedna poslední dobrá zpráva. U stolu nám zbyla jedna židle, takže příště můžeme obědvat třeba i s tebou.