Utopit se, nebo uhořet? Clintonová, nebo Trump? Jestli máte ráno dilema, co si vzít na sebe, tohle byste nedali. Jak někoho přes socky přesvědčit pro jednu či druhou variantu? Sledujte, jak to zkoušeli u hranolkožroutů.
Od konce léta, kdy už i v našich médiích vrcholila americká prezidentská kampaň, váš feed mohl připomínat virtuální prohlídku Zoo. Jako rukojmí si sociální sítě vzali kandidáti a jejich volební štáby, ovšem tentokrát už jim dali alespoň napít.
Trump, nebo Clintonová? Utopit se, nebo uhořet?
Prezidentské kampaně jsou v USA známy svojí jedinečnou, skoro by se až dalo říct vytříbenou, prací s daty ve smyslu cílení a segmentace. I to dává kampaním na sociálních sítích, nejen z hlediska zacílení, zcela jiný rozměr.
Od minulých voleb totiž důležitost komunikace na sociálních sítích při kampani ještě více stoupla a to nejen díky rozšíření chytrých telefonů. Ano, i to je nástroj jak zapojit americké voliče do dění. Zájem o americké volby na sociálních sítích dokazuje i fakt, že během 10 měsíců se 109 milionů Američanů zapojilo do komunikace týkající se voleb a to v podobě 5,3 miliardy komentářů, sdílení a „lajknutí“ postu (sci-tech-today.com).
Na výsluní se ale dostal i ztrátový Twitter, který se dá označit za hvězdu amerických voleb, hned po plastickém chirurgovi nastávající první dámy USA. Jak ale skutečně sociální sítě ovlivnily výsledek voleb? Kdo byl víc vidět a kdo měl lepší reflektory?
Popularitu, nejen v dobrém slova smyslu, dokazují čísla sledujících na sítích kandidátů. Odpusťme si nudu před duelem Clintonová a Trump a přejděme rovnou k věci.
Z hlediska počtu sledujících měl na FB náskok Trump, který se pyšnil číslem 12 milionů, na rozdíl od 8 milionové Clintonové. I Twitter patřil „tomu pánovi ze Sám doma“. Twitterový účet Trumpa sledovalo v době voleb dokonce o 1 milion více uživatelů, než jeho FB. Ano, v Americe lidé Twitter asi opravdu používají. Clintonové pak muselo stačit lehce přes 10 milionů sledujících.
Je tu ale fakt, který boří teorii – čím více sledujících, tím více interakcí pod posty, kterou se utěšujete při pohledu na fotky svých více oblíbených přátel. Ačkoli měla Clintonová nižší počet sledujících, top tweet amerických voleb patřil právě jí. Kupodivu nešlo o pravdivou zprávu vysvětlující její aktuální zdravotní stav (možná proto, že ji dosud nezveřejnila), ale o tweet vyzývající Trumpa k odstranění účtu, který zaujal 1,2 milionu uživatelů. A to jsme si všichni mysleli, že výkřiky do tmy jsou na sockách už pasé. Clintonové nepomohla ani aktivita na Pinterestu.
Jelikož ani jeden z kandidátů není fashion blogger a nemá hýždě jako meloun, i publikum Instagramu zůstalo poměrně chladným. Trump ani Clintonová tak během kampaně nepřekročili hranici 3 milionu followerů.
Zabila...
Co si ale publika jednotlivých kandidátů musela vyslechnout? Zatímco Clintonová vsadila na pozitivní „tone of voice“ a vnitropolitická témata kolem zdravotnictví či školství, Trump se rozhodl voliče trochu, možná trochu víc, vyděsit. Tomu odpovídaly i komunikační claimy. Hashtag na podporu Clintonové #HillarySoQualified se dlouhého života nedočkal a stal se spíše terčem ironie ve spojitosti s „e-mailovou kauzou“. Trumpův „Make America Great Again“ se chytil trochu lépe. Poněkud větší parádu pak Clintonová sklidila s hashtagem #ImWithHer, který měl na uživatele zaútočit především z feedu celebrit.
Sílu se Hillary (nejen) na sockách snažily dodat kdejaké hvězdy. Marný.
Že sociální sítě americké prezidentské volby ovlivnily, to je nám všem asi jasné. Co už tak jasné ale není je to, jestli všechno bylo „organické“. Zuckerberg totiž čelil nařčení, že Facebook dopomohl k vítězství Trumpovi a to prostřednictvím zveřejňování informací „od věci“. Jako vždy, i tato mince má druhou stranu. Už na začátku kampaně totiž FB čelil stejnému nařčení, ovšem z druhé strany politického spektra. Takže jak to vlastně bylo?
Za protekcí Clintonové měli stát najatí editoři, kteří na jistý čas zastoupili algoritmus a snažili se o jakýsi výběr informací. Jakmile ovšem editorům odzvonilo a moc přešla opět do rukou algoritmu, zprávy ve vašem feedu opět fandily Trumpovi. Příspěvky se tedy dál šířily organicky dle oblíbenosti, nikoli snad podle relevantnosti ve smyslu pravdy obsahu. Facebook totiž není Google a nepřebírá zodpovědnost za šíření uživateli generovaného obsahu. Krom rasové urážky nebo sexuálního podtextu tedy můžete směle šířit zprávy prakticky o čemkoli, bez historie zdroje. Zuckerberg v tomto ohledu vidí prostor pro zlepšení, ovšem odpovědnost za kontroverzní obsah nepřijímá a myšlenku, že by právě tyto zprávy stály za vítězstvím Trumpa odmítá.
Ostatně všelijaké agentury si během kampaně, i dnes, dávají práci s vyhodnocením pravdivosti jednotlivých výroků na sociálních sítích – zatím 1:0 pro Clintonovou.
Opisovat se nevyplácí...Někdy.
Rozdíl ve feedu liberála a konzervativce znázorňuje Wall Street Journal, který poukazuje na odlišnosti zejména ve zdrojích informací jednotlivých zpráv, ale i maličkostí, jakou je slovosled či volba vizuálu.
Feed podle zdrojů. WSJ.com
Dvě strany jedné mince. WSJ.com
Ti, kteří si libují ve zvráceném obsahu si tedy letos při amerických prezidentských volbách přišli jistě na své. Situace „zlo proti menšímu zlu“ se na sockách postarala o zábavu milionu lidí a postavila otazník před budoucnost už tak komplikované politické situace v USA.
