Náš jarní teambuilding v Krkonoších

Digichef

Moravu už máme prozkoumanou, takže jsme v polovině května vyrazili tužit kolektiv do Krkonoš. Auta jsme vyměnili za vlak a servis rodinného penzionu za sekání dříví a opékání buřtů. Jak proběhl náš jarní teambuilding, co jsme všechno stihli a kdo vyrazil na hory oblečen jako na pláž? Všechno se dozvíte v článku!

Všichni jsme věděli, že po několikahodinové cestě vlakem nás čeká výšlap na Jánskou Boudu, kde jsme byli ubytování. Kdo však mohl tušit, že budeme muset jít do kopce? A ještě navíc lesem? To na horách jednoho překvapí. Ačkoli je většina z nás mimopražská, výpravu z města jsme v sobě rozhodně nezapřeli – jedna kolegyně vyrazila suverénně v balerínkách a s malou kabelkou, ve které měla jen fén.

Abychom nemuseli večeřet klacíky a kořínky, museli jsme si nasekat dříví a rozdělat oheň, což byla pro některé z nás celkem atrakce. Při každodenním vysedávání v kanceláři už jsme pomalu zapomněli, jak vypadá poctivá manuální práce!

Plán na pátek? Terénní koloběžky! Lanovka nás vyvezla nahoru na Černou Horu, tam jsme se rozdělili na dvě skupiny a vyrazili dolů – jedna skupina po delší vyhlídkové trase, druhá skupina pěti jezdců se rozhodla otestovat výdrž svých povozů a jela rovně dolů po sjezdovce. Hádejte, kdo si užil víc adrenalinu? Dole pod lanovkou jsme se sešli všichni, což se dá považovat za zázrak. Jeden kolega totiž v životě nejel ani na kole a zdánlivě lehký úkol - udržet rovnováhu na koloběžce – se pro něj stal menším problémem. Naštěstí si dokázal poradit a pádům na asfalt zabraňoval skoky přes řídítka do příkopu. Za dopad by mu možná rozhodčí nějaké ty body strhli, ale za ty krásné piruety během letu by si jich i tak vysloužil dost.

Po koloběžkách nám zbylo akorát tolik času, abychom v Jánských Lázních našli restauraci s velkoplošnou televizí – bylo chvíli před semifinálovým utkáním MS v hokeji! Naši hokejisté ho nevyhráli nejspíš proto, že neměli k dispozici rady místních štamgastů, jinak to nelze vysvětlit.

Večer další buřty a klobásky, stolní tenis, hry, nějaký ten drink… Rozhodně jsme se nenudili a do postelí dostalo některé z nás až svítání.

V sobotu se vstávalo brzy, vlak zpátky do civilizace odjížděl kolem poledne a my jsme se k němu museli dostat jak jinak než pěšky. Nic překvapivého:). V sobotu kolem páté hodiny odpoledne vystupujeme na pražském Hlavním nádraží a rozjíždíme se do svých domovů. Unavení po pěších túrách, nevyspalí, přejedení špekáčků a neskutečně spokojení. Ještě štěstí, že nemusíme hned druhý den do práce, tahle akce se zase jednou podařila!

  • Celkový průměr hodnocení: 4.2 z 5
  • 4.2
  • 4.2
  • 4.2
  • 4.2
  • 4.2

10. června 2011