Sunní dobývání Moravy

Až podezřele klidný odjezd

Den odjezdu na jakoukoli sunní akci má pokaždé stejný průběh. Od rána mluvíme o tom, jak se těšíme, na obědě jeden přes druhého křičíme, co tam budeme dělat a po obědě na sebe křičíme, abychom nekřičeli a ještě chvíli se soustředili na práci. Tentokrát na nic takového nedošlo. Všude ticho, každý si hleděl svého a ani jednou nepadla věta typu "že bych si ho už otevřel, když ho mám vychlazený?" Zvláštní.

Na Moravě mají delší dny než v Praze

Kdo po vlažném začátku čekal, že stejný průběh bude mít samotný teambuilding, zle se zmýlil. Hned u dveří do sklípku fasujeme welcome slivovice a než si stačíme připít, majitelé už nám nosí tácy s parádní teplou šunkou. Chceme takový servis i v Praze! Šunku střídá víno, víno střídají Svijany, Svijany střídá svítání. Usuzujeme, že na Moravě mají světlo 21 hodin denně, jiné vysvětlení neexistuje.

Kvůli nám byl zmařen jeden vepřový život.

Snídaně v devět hodin ráno? Představa, že se na ní sejdeme všichni, se ve světle předchozích událostí zdá hodně naivní. Účast je však až podezřele hojná! Padají první podezření, kdo spal pod stolem, ráno se jen zvedl ze země, namazal si chleba a tvářil se jako by nic.

Konkurence Josefa Váni pro příští dostihovou sezonu

Po snídani nás čeká dobrodružství, jaké si v Praze jen tak neužijeme. Jede se na koně! Řidičák máme skoro všichni, ale to je teď naprosto nepodstatné. "Kde to má volant?" "A opravdu to půjde dopředu, když do toho tady lehce kopnu?" Náš průvodce a instruktor se při pohledu na nás celkem dobře baví. Nejraději bychom mu to oplatili a zasmáli se při pohledu na jeho marnou snahu spustit PPC kampaň, ale není čas. Musíme totiž sejít s koňmi z cesty a dostat se dolů z obřího srázu pokrytého klacky, kořeny a sněhem. Chlápek nám říká, ať se nebojíme. My přemýšlíme, jestli s sebou máme dost čistého spodního prádla.

Pepa Kulhánek na svém bujném oři.

Přežili jsme! Nikdo nepochybuje o tom, že jsme právě okusili extrémní jízdu na divokých hřebcích. Co na tom, že koně se s námi jen líně procházeli nacvičenou trasou? Večer zapíjíme své hrdinství ve sklípku a snažíme se neomdlít z obrovského množství jídla, kterým nás opět zásobují majitelé. Také zjišťujeme, že vepřové se dá jíst i jinak než mezi dvěma houskami v McCountry. Příjemná změna.

Únava z celého dne nás táhne do postelí, i tak se ale najdou fajnšmekři, kteří vydrží až do rána. No, vydrží... Zkrátka do rána přežijí, i když při pohledu na ně všechno nasvědčuje opaku. Puls ale mají, takže pokračujeme. Před odjezdem stíháme ještě prohlídku zámku v Mikulově. Podle paní průvodkyně ho zapálili Němci na konci druhé světové války, takže toho v něm moc nezbylo. I tak máme ale dobrý pocit, že jsme udělali něco pro své vzdělání.

Můžeme tu zůstat napořád?

Bohužel ne, takže odjezd domů! Kdo neřídí, celou cestu pospává a občas se probere, aby se zeptal "kdy už tam sakra budem?" Řidiči jsou nadšení. Zpět do Prahy dorážíme v sobotu večer a máme velkou radost z toho, že nemusíme hned druhý den do práce. Morava se zase povedla!