Začátkem července - ano, je listopad, ale co - jsme vyrazili na další z našich vyhlášených teambuildingů. Bylo. To. Famózní! Všechno začalo několik týdnů před odjezdem, kdy jsme přes Tripadvisor hledali exotická místa pro firemní akce. Místa honosící se špičkovou kvalitou služeb, ideálně saunou a minimálně padesátimetrovým vyhřívaným bazénem. Naše volba padla na krkonošskou Chatu Rolba.
Když jsme dorazili na místo, svírala krkonošské vrchy nepříjmná, plíživá zima. Taková ta jak se plazí těsně nad zemí a útočí na vaše nohy, které při vědomí léta přijely v žabkách.
Ponaučení pro příště - Krkonoše nejsou pláž.
Majitel chaty nás přivítal instrukcemi o tom, kam můžeme a kam nemůžeme chodit v botách, a ujal se grilu. Nejsme žádné fajnovky, místo steaků, zeleniny a špízů jsme "grilovali" buřty.
To jsou ty buřty, kdyby něco.
Po buřtobraní už nám nic nebránilo začít se sociálně angažovat. Jako na každém teambuildingu jsme se rozdělili do...teď si fakt nevzpomínám kolika...skupin a utkali se v lítém boji na život a na smrt ve hře, která se určitě nějak jmenuje, ale budete se muset spokojit s tím, že jsme při ní přemýšleli, běhali, dedukovali, vyzvídali, tipovali, hádali a přiváděli sami sebe k šílenství, když jsme se nemohli dobrat výsledku.
Takhle jsme běhali.
Takhle jsme přemýšleli.
Za skvělou demonstraci teambuildingové aktivity děkujeme Sabče, která v momentě tvorby tohoto článku nebyla v kanceláři a nemohla protestovat proti použití svých fotek.
No dobře, na klasické běžky to přeci jen nebylo. Ale na koloběžky jo! Druhý teambuildingový den jsme se vydali do Špindlu, kde na nás čekala dodávka narvaná mocnými silničními stroji.
Vůdce koloběžkového gangu vykradačů cukráren Ariel a jeho pobočnice Mili a WaSabík.
Jako praví páni jsme se nechali vyvézt nahoru na...nějakou vysokou horu...a pak se pustili na několikakilometrový sjezd dolů.
Zpětně se zdá zvláštní, že všichni dojeli dolů ve stejném stavu, v jakém se nahoře poprvé odrazili. Tomu, že si místní nemocnice nemusela zapamatovat slova Sun a Marketing, pomohlo i rozhodnutí našeho experta na rovnováhu Michala Chamilly zůstat dole.
Koloběžky, vítr. Účes stále drží.
Jo. Přesně tak. Je zvláštní, jak rychle to dokáže utéct! Po koloběžkách jsme se (někteří) vyspali, druhý den ráno zkontrolovali své schopnosti posadit se za volant a vyrazili směrem na Prahu.
Mimochodem, máte tip na nějaké dobré místo, kam jezdíte na teambuilding vy? Chtělo by to něco nového, v Krkonoších i na Moravě už jsme neblaze proslulí:)
