Sunní teambuilding na Moravě

Digichef

V polovině listopadu se na Moravě po několika měsících opět sešla kompletní sestava pražského a bratislavského Sunu. Účel cesty byl jasný – podpořit týmového ducha a začlenit do kolektivu nové kolegy, kterých není málo. Vídáme se sice každý den v kanceláři, to nám však nebránilo odjet na teambuilding natěšení a ve skvělé náladě. Zajímá Vás, jak se v Sunu bavíme, když zrovna nepracujeme? Čtěte dál!

Ve čtvrtek odpoledne jsme všichni plni nadšení vyrazili směr Tvrdonice na Moravě. Po tříhodinové cestě jsme se přivítali s našimi slovenskými kolegy, jimž cesta z Bratislavy do penzionu U Kosíků trvala méně než třetinu času - jaká nespravedlnost! Majitelé už nás očekávali, rozdali nám klíče od pokojů (kdo měl štěstí, zabral postel, ostatní se museli spokojit s přistýlkou velikosti žehlicího prkna) a připravili výbornou večeři.

Ztrácet čas odpočinkem nikoho ani nenapadlo, po večeři se šlo okamžitě do vinného sklípku. Popíjení vína jsme si zpestřili soutěží o nejlepší vlastnoručně nakládaný hermelín. Té se až na dva zapomnětlivce zúčastnili všichni sunní lidé. Ochutnávku hermelínů a jejich následné hodnocení vzal každý vážně – aby také ne, když na vítěze čekal tříkilový tyrolský špek! Vyhlašování výsledků v podání našeho PPC specialisty bylo srovnatelné s komentářem Roberta Záruby v posledních vteřinách mistrovství světa v hokeji – neskrývané emoce a napětí do poslední chvíle! Vítěz musel být řádně oslaven, ke spánku se tak většina ukládá kolem třetí hodiny ranní.

image

Pátek pro nás začínal v 10 hodin ráno, kdy jsme se (alespoň většina) sešli na společnou snídani. Po ní následoval bez zbytečného otálení první bod oficiálního programu našeho podzimního teambuildingu – návštěva bobové dráhy v obci Němčičky. Mnohým z nás při příjezdu k ní spadla čelist - vypadala spíš jako horská dráha v Disneylandu, než něco, co máte sjet dolů usazeni na kusu plastu s kolečky!

Jakmile nás obsluha dráhy ujistila, že se tam zatím opravdu nikdo nezabil a že se dá jet celou dobu bez brzdění, šlo se na věc. Prvních pár opatrnějších jízd vystřídaly pokusy dosáhnout co nejvyšší rychlosti. Je škoda, že tamější dráha postrádala měření rychlosti, které známe z jedné pražské. Mohla z toho být další zajímavá soutěž!

image

Pepa a Bára na bobové dráze!

Jakmile jsme se dostatečně vyřádili na bobech, čekala nás další náročná aktivita – návštěva kavárny U Melišů v sousední vesnici Týnec. Kavárna, vyhlášená až směšně nízkými cenami, nezklamala. Guláš za padesát korun a pivo za dvacet byly dostatečným důvodem k radosti a od Melišů nás vytáhla až potřeba trochu se provětrat, přeci jen jsme nebyli po náročném dni a předcházející noci úplně svěží.

Únava byla druhý večer znát téměř na všech. Do sklípku se zprvu nikomu moc nechtělo, ale když už jsme byli jednou na Moravě… Málokdo asi na začátku večera čekal, že poslední přeživší půjdou spát kolem čtvrté hodiny ranní. A to i navzdory zrušení našeho oblíbeného Čiči baru, který jsme měli v plánu po roce opět navštívit.

Nutnost vyklidit pokoje do 10 hodin dopoledne se nám postarala o poněkud hektičtější sobotní ráno, majitelé penzionu byli naštěstí milí a z několikaminutového zpoždění nedělali žádnou vědu. Po snídani se pražský Sun rozloučil s bratislavským.

Naši slovenští přátelé nabrali směr Bratislava, zatímco my jsme se vydali splnit poslední bod programu – návštěvu Moravského krasu a prohlídku Macochy. Když ještě před pár lety ukazovali průvodci návštěvníkům jeskyní „absolutní tmu,“ byla opravdu absolutní. Dnes ji prosvítí tolik mobilů a fotoaparátů, že si říkáte, zda je tam vůbec potřeba umělé osvětlení. Pěší túru v podzemí vystřídala plavba loďkou po Punkvě. Náš průvodce a kormidelník v jedné osobě nám poskytl vyčerpávající výklad o celém podvodním komplexu. Nejzajímavější byl však jeho vytříbený humor, když se nás snažil vyděsit, že u lodi se porouchal motor, že je slepý, že ještě nikdy nedojel až na konec, a tak dále.

image

Společná fotka Sunu.

image

Sun v jeskyni.

Před odjezdem do Prahy měla proběhnout ještě diskuze o našem novém webu. Všudypřítomná únava a neochota číšníků srazit nám k sobě v restauraci dva stoly však tento plán zhatila. V pozdním sobotním odpoledni jsme se tak všichni živí a zdraví vrátili zpět do Prahy, vděční, že máme před sebou ještě volnou neděli, než se v pondělí opět vrhneme do pracovního procesu.

Počasí jsme si nemohli přát lepší, program byl skvěle připravený a nálada všech účastníků taky skvělá. Není divu, že jsme si „Moravu“ všichni užili a už teď se těšíme na další!

  • Celkový průměr hodnocení: 5.0 z 5
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0
  • 5.0

19. listopadu 2010