Téma na první pohled pro marketéry nezajímavé, že? Když ale se v politickém souboji dostane Twitter či jiná sociální média do role rukojmího, vznikne z toho nejen řada sáhodlouhých tweetů.
Pokud se vám v polovině července zdálo, že všechna česká média najednou přesedlala na formát cestopisů, konkrétně z blízkého východu, nebylo tomu tak. Obrázky Turecka nám média nabízela den co den z úplně jiného, o něco míň nudného, důvodu. Byl pozdní večer, 15. července, a z médií se hrnuly první zprávy o chaosu v Turecku. V souvislosti s Tureckem zprávy o převratu zněly už skoro jako folklór, který se ale tentokrát nedočkal dlouhého trvání. Již k ránu následujícího dne jsme z médií mohli slyšet o zmaření onoho převratu a o dva dny později už J.X.D. na FB postoval, jak jinak, ironické příspěvky na toto téma. Proč by vás to ale mělo zajímat, nevyžíváte-li se v politickém dění či zlevněných cestovních zájezdech?
Odpověď je jednoduchá – social media. Ta byla totiž, jako obvykle, hlavním a aktuálním zdrojem, nejen pravdivých, informací a posloužila tak jako politický ring postů a tweetů, v čele s tweetem #TurkeyCoupAttempt, tedy „Turecký pokus o převrat“. Je tu ale háček. Social media v Turecku? Hůř už se snad dostanete jen k bibli v Saudské Arábii. Většinu online komunikace, nejen co se samotných webů týče, má v Turecku pod palcem vláda a ta má svobodný internet ráda asi tak jako kurdského prodavače kebabu. Sečteno podtrženo, kvůli vládní cenzuře patří Turci k nejčastějším uživatelům VPN. Jak se tedy promítla politická situace v zemi na již tak cenzurovaných sociálních sítích? Krom neoriginálního přístupu vlády v podobě zpomalení Twitteru se svět dočkal několika, Evropanům povětšinou nic neříkajících, hashtagů a koláží.
Tak trochu nic neříkající vyjádření Twitteru k situaci na síti.
I v tak klasické situaci, jako je turecký převrat a politický boj na sociálních sítích, jsme se ale dočkali jedné premiéry. Bylo to totiž poprvé, co Facebook Video Call posloužil jako komunikační prostředek mezi prezidentem a TV stanicí. Naši dědečci se tak divili spíše než situaci v zemi onomu aparátu, z něhož do živého vysílání, jakože fakt naživo, cosi povídal zmiňovaný prezident Erdogan. Kdo tedy o této funkci FB doposud nevěděl, měl živý tutoriál, jak na ni.
Erdogan a jeho legendární Video Call. Těšíme se na snapy...
Zpátky ale k samotnému Twitteru, který se v posledních několika týdnech stal pro Turky nástěnkou názorů, nejen na trest smrti pro účastníky zmařeného puče či určení viníka celé situace.
Podle britské BBC se den po převratu stal nejvyužívanějším hashtagem onen ne příliš sympatický #idamistiyorum, tedy v překladu „Chci trest smrti“, který dle časopisu Reflex doprovázel jen z počátku zmiňovaného dne už 26 tisíc tweetů. Nejen tento trend pak zřejmě posloužil jako inspirace Erdoganovi k nenápadnému podání návrhu na obnovení trestu smrti. Příběh hashtagů ovšem pokračuje. O pár dní později přichází trend hashtagu #extraditeterroristgulen, tedy „Vydejte teroristu Gülena“. Že jste o tom pánovi do teď neslyšeli? Pro širokou veřejnost se jeho jméno ztratí spolu s hashtagem, který je ovšem stále v módě. Jinak je to ale žádost, navazující na vyjádření Erdogana, o strůjci onoho vojenského puče, žijícího v U.S.A.
Za vším hledej Obamu aneb turecká koláž v hlavní roli s Gülenem.
Tak jako tak zde dochází ke spojení prezidentova přání, zatraceně dlouhého hashtagu a vlastenecky založených, zřejmě k VPN připojených, Turků. Je tedy otázkou, zda se turecká vláda k Twitteru nechová macešsky, když je jedním z hlavních mediálních zdrojů vypovídající o její podpoře. Smutné, že? Doufejme tedy, že se social media nestanou pomocným prostředkem pro změnu ústavy a v paměti nám v souvislosti s tureckým, takzvaným převratem, zůstanou spíše jen jako prostředník s mizerným rozlišením, vysílající projev demokratického prezidenta státu, jenž je členem NATO.
